1. kapitola
Byl pozdní večer
První Máj
dvanáct hodin večer
byl lásky čas měli jsme mejdan
koho by zajímal hlas hrdliček
když tady jsou tak pěkný holky!
Koneckonců bylo nám sedmnáct a každý toužil
po nějakém tom zážitku
Proč ne jsme mladí zdraví /?/ ale kdo by se teď o to staral
Gramofon hrál nějaký tichý smutný blues
Saxofon se občas zmítal v křečích a my jsme
se vlnili do rytmu
Kapky deště zlehka ťukaly do taktu
a vlhký chladný vzduch proudící z otevřeného okna
příjemně osvěžoval
Zdeněk se předváděl a zametal v extázi podlahu
politou vínem a ještě něčím /Proč taky né když je to jeho byt/
PRASE! řekla jeho bývalá spolužačka a láska
a zavěsila se do Petra
Přitiskla k němu své
boky a jeho
ústa se jí přisála na tvář
Seděl jsem tam sám protože jsem měl už všelico
a má Láska dala
přednost Luďkovi
tomu dementnímu režisérovi zkrachovalého
divadla
Světlo bliklo a zhaslo
Zdeněk se zasmál a strhl s sebou Ivanu do ložnice
Náhle se rozsvítila velká rudá zářivka
světlo zaha1ilo věci do nádherného
oparu
Promnul jsem si oči a rozhlédl se
Těla se proplétala
ve dvojicích
na zemi křeslech v ložnici
proplouvali tou něžnou měkkou mlhou
a milovali se a líbali
v ťapavém jazzu
A sychravé hvězdy nesly jejich dech
Vzít nedopitou láhev a odejít
Kam
Hlavně pryč!
2. kapitola
Zase louže Promočené boty
láhev vína v ruce o něco víc v těle
Cák
Cák Louže za louží a pak ještě kaluž všude samá louže
Aspoň kdybych se nepotácel
Sednout si do hnědé vody a nevstat Cha
Nechat se promoknout? Taky dobrý
Uvolnil jsem si šátek a sevření límců a vrávoral dál vstříc šedi
sobotního rána /Kdo ví co vlastně bylo za den/
Kdybych držel směr a neklopýtal
teplý déšť se mi sype na hlavu
a já vcházím na silnici Ještě že auta nejezdí
Z nějakého okna se převaloval big beat
Ještě potkám Američana v doprovodu dívek a zachroptím své HEY MAN!
Párkrát šlápnu do louže a jsem doma
Sesunu se do vany a začnu plakat avšak nasucho
neboť mé slzy dávno vyschly v žáru Tvé krásy
*
Víš já mám Tě rád
víš nemohu spát
nezkouším plakat nezkouším se smát vím že stejně nemám šanci
Ty však nemusíš lkát
jiní si Tě berou k tanci
Víš tváří se jak zmoklá vejce v míse sena
víš nemají Tě rádi chtějí jen Tebe Tvá krásná jména
víš když dívám se jak s Tebou tančí ve víru cyklónu
jenž zaklepe a vejde dveřmi
není mi dobře bolí mě můj zlatý znak na řemínku
houpající se v ozónu
víš když ukloní se Ti ty barevné plakáty se zetlelou
kachnou v barvě skunka
mám chuť vymačkat zelený citrón a rozlít banán po stole
aby věděli že Ty jsi má
i když nejíš mé palačinky s česnekem a křenovou omáčkou
protože pálí Tě v Tvém prostříleném srdci a
připomínají Ti mou lásku k Tobě
což Ty nemáš ráda
víš mám sto pět chutí upéct červivou husu na olovu
když v rytmu hladí Tvé
měkké tělo s vůní mandlí a připálené skořice
a laskají Tě svými rozbitými prsty
a slíbávají Tvé slzy z Tvých jantarových očí
a nedbají na to
že Ty bys mohla někomu patřit
a svýma papírovýma očima
Tě oblékají
neboť krystalky rtuti tekoucí z jejich čel
ještě nedostaly to po čem toužily
víš kdyby si se nechovala tak vyzývavě
v té masce Číňana jdoucího z nákupu
s fialovou
nugátovou
čokoládou
zabalenou ve třpytivém alobalu
/protože staniol odkoupily borovice/
a nyní
do něj balí své černouhelné šišky
a uvazují si čajové šátky kolem krku
do písmene
U
U jako Láska a
Ukazují svá barevná křídla s hřebíky s vrubem
připevněnými silnou papírovou kostí
/vepřové dnes neměli/
víš když usmívají se na Tebe i holky našminkované
s fosforeskujícími nehty
a
světélkujícími
temnými
vlasy
plovoucími v nekonečném oceánu
jak hejno dravých rejnoků nabodávajících
si svou kořist
na střešní okapy bijící ve větru
to se mi nelíbí neboť já Tě mám rád
a ty nesmíš patřit ani jim ani klukům štěbetajícím na lípě
nebo pod vánočním stromkem
Mám Tě rád uvědomuješ si to?
Klidně bych za Tebe položil svůj tak bezvýznamný
žlutohnědý život s bílým proužkem
protože okrová mi sedí
a vůbec bych nepřemýšlel kolik uhodilo
neboť kytky už dávno odkvetly v umělých
květináčcích přilepených
na bílé nástěnce
oslavující zimu
Víš
a nebo to nevíš?
*
3.kapitola
Možná to má milá Lásko víš ale vůbec Tě to nezajímá
Jak by mohlo?
Dnes máš svého Luďka zítra se možná vyspíš
se Zdeňkem nebo s Jirkou co záleží na Martinovi tom
bezvýznamném bláznovi žijícím dvojí život
Jen Ty
znáš jeho nejslabší stránky
protože on se jinak chová
tak ignorantsky
vesele
neporazitelně
takřka nesmrtelně
/že kurvičko?...../
*
Víš možná mě máš ráda
ale neuvědomuješ si to
vzpomínej myslíš na mě někdy?
ne jako na znuděného študáčka či kamaráda
který zase zítra nebude umět rozbor
Wolkera nebo Neumana
a večer půjde buď na louku nebo do láhve pro včerejší den
a nebo slavit
něčí narozeniny nebo nějaké výročí
třeba výročí objevení Ameriky nebo
výročí vytisknutí první známky výročí
vynálezu razítek dopisů první a druhé lokomotivy
bluesu big beatu rocku a razítkové barvy
výročí zrodu bonsaí a Měsíce a Země a polibku
a taky první hvězdy a květiny a holky
nebo rozkvětu prvního poupěte kropenaté lilie
kterou jsem dal Tobě
a Ty jsi ji zabodla do vázičky s umělou květenou
a zapomněla jsi ji zalít takže okvě1ní lístek
jeden po druhém padá na stůl a odtud ho vítr
sfoukává na perský koberec s Tvým monogramem
a také oslavuji že jsem na světě /i když bych někdy radši nebyl/
že je konec týdne že opět zdražili hranolky
že jsem se stále ještě nedostal
do spárů
života
i když s Tebou bych šel kamkoliv
víš někdy počítám hodiny kdy Tě zase ztratím totiž uvidím
a sním o tom
že Ti řeknu že Tě mi1uju a Ty se usměješ a řekneš VŽDYŤ JÁ
TEBE T AKY!!!
A pak si lehneme na pláž do horkého
písku
a jen měsíc bude svědkem
našeho milování
*
A pak se někde setkáme řekneš mi AHOJ a
skočíš do náruče Mirka a on si Tě odnese
vedle do pokoje
4. kapitola
A ráno se probudím Hmm je sobota já ležím ve vaně a voda už je dávno
Studená
H1ava mě bolí z noční kocoviny
Je ráno a já spadnu do postele a bude se mi zdát něco o tom
jak potkám Gauguina nebo Picassa a ukážu jim
své obrazy a oni mě poplácají po zádech a řeknou EŠTĚ TO NENÍ ONO HOCHU!
Také bych mohl potkat Apollinaira Zeptal bych se Pane co je větší kaluž nebo louže'?
A on by odpověděl MOŘE MLADÝ PŘÍTELI MOŘE! a pak by
mi dal na památku trochu svých v1asů
A samozřejmě o Tobě má Lásko!
Je tolik prázdných bytů a plných postelí
tolik zrcadel a parků čtvrté cenové skupiny
tolik vagónů a autobusů měst
napřažených rukou hvězd
kde jsi právě teď
A zavřu oči a skutečně
skutečně usnu
5.kapitola
A pak přijde můj spolubydlící VSTÁVAT! už je ráno
Lidé obědvají Ráno?
Dneska už potřetí
Zachumlám se do deky a chci myslet na něco hodně veselého
ale opět mě napadáš
jenom
TY!
*
Lásko! Mi1uji Tě
Zbožňuji Tvojí postavu
Lásko! mám rád Tvou voňavou pokožku
jemnou a hebkou
jak křídla páva nebo ocas ptáka ohniváka
však nemám pro Tebe žádná zlatá jablka
jen garsonku a velkou postel a televizi
/ještě zaplatit pět tisíc a je moje/ a kazeťák a stařičký gramofon
a desky a kazety
slyšíš, hraje nám magická flétna
letíme spolu až do mraků
tiskneme se k sobě lehneme do červánků
a opilé slunce diskrétně odkloní své paprsky
tma je prý nejlepší kuchař
Tvé prsty máš krásné dlouhé prsty tak
příjemné a Tvé rty jsou sladké stvořené jenom pro líbání
dotknu se Tvých nahých zad
sáhnu na Tvé štíhlé pavoučí nohy
a přitisknu
své boky k Tvým
6. kapitola
Musím stále myslet na Tebe promiň
na to kde a jak jsme se potkali promiň
seznámili promiň
poprvé políbili
jak to vypadalo že se máme rádi promiň
a pak jsi mi řekla že NE OMYL TO SE STÁVÁ ČAU A
NĚKDY SE TŘEBA POTKÁME JSEŠ DOBRÝ KAMARÁD ALE
... TAK ČAU!
Počkej má Lásko stůj!!!
A jen klapáním Tvých podpatků mi odpovíš
že opravdu ne že chvátáš
Jak to vlastně tenkrát bylo?
Už vím
Bylo to někde a já jsem spal v trávě
asi mimo realitu a
a Tebe jsem cítil skrz oheň hvězd
a bylo to krásné
Tu noc se Ti muselo něco stát když jsi přišla
snad za to mohly ty padající hvězdy ale
tenkrát jsem si nic nepřál jelikož jsem myslel
že mám Tebe a to mi stačilo
A pak jsem vzal rozladěnou kytaru a brnkal na ní falešné
písně o lásce o nás dvou
a pak to skončilo a já Tě viděl až po měsíci
/když už jsem chodil zase do školy/
a celý večer tančil stále jen s Tebou
A zase jsem si myslel že Tě mám rád a daroval jsem Ti sbírku
svých básní a ptal se jestli Ty máš ráda mě
a doma jsem pak napsal další verše o Tobě a nedočkavě čekal
A druhý den mi přišel lístek a v něm stálo
napsáno Tvým nádherným písmem BYLO TO MOC KRÁSNÝ
A já byl šťastný a smutný zároveň a ptal se znovu a znovu Miluješ mě?
A Ty jsi mi za pár dní přinesla odpověď
napsanou Tvým nádherným písmem JSEŠ OPRAVDU DOBRÝ KAMARÁD
ALE NEJDE MI TO
Proč!
Proč?
7. kapitola
Já kráčím dnes jak Bodhidarma
proč zrovna já? je to má karma?
zdolávat nezdolatelné překážky které jsi mi
postavila do cesty Ty
mám jít tou cestou neschůdnou kterou nikdy nikdo nešel
a jen tak zřejmě nepůjde leda by se též do Tebe zamiloval
jdu za Tebou cestami kudy Ty jsi nikdy nešla
hledám Tě v městech a vesnicích kde jsi nikdy nebyla
kde Tě nikdo neviděl
párkrát mě zastaví policejní flotila
PANE VYSTUPTE SI Z VOZU VŽDYŤ JSTE OPILÝ
JEZDÍTE SEM TAM PO SILNICI! ...
Stavím se v kocovině do pozoru
a ke všemu se tomu starému plukovníku
přiznávám.. .
TO NIC CHLAPČE TO SE SPRAVÍ MŮŽETE JET DÁL
a vykašle se na ty promile
Otcovsky se na mě podívá
NASHLEDANOU!
Sbohem a plácačka
Dupnu na plyn a hledám Tě v té příšerné rychlosti
v běhu života Ale kde jsi? kde Tě mám najít?
stejně skončím u nějaké hospody
kde Ty nebudeš ...
8. kapitola
A ráno zase ráno znovu se motám a opět prší
9. kapitola
Rozkvétají šeříky venku je růžovofia1ové horko
Lidé pláčou pot
V módě je proužek a keře jsou olámány milovníky
přírody Slunce opírá své třásně do střech
Chudáci včely Lásko!
Lásko! Má jediná Lásko máš mě ráda? Mám Tě ještě rád?
K obědu byly tulipány
Zastřelení a opelichaní ptáci pějí své písně
Sedmihlavý lev na dvouocasé známce poškrábal listonošku
Orlice kánějí
Výročí osvobození jsme přesunuli o den
*
Tak už je tady ten den s velkým D a tvrdým i
už je tady ten vyfouklý měch na vodu uprostřed Sahary
ten žlutý pes s černými pruhy mňoukající na bílou
kost na nebi na měsíc
skutečně vypadá jako polní křeček šplhající
po liánách
jež se pnou v New Yorku mezi mrakodrapy
vypadá jako velbloud zachraňující utonulou rybu s hnědými
vlasy jako máš Ty
vypadá jako půllitr piva bez pěny s uchem na levou ruku
vypadá jako hořící kůň plující oblohou
mezi žlutými mraky nad Evropou
vypadá jako komín kouřící nugátovou zmrzlinu nebo čokoládu
tak temnou jako má samota ve Tvých očích
vypadá jako prostřelená mince padající z Marsu kterou
cestou rozžhaví slunce
nejspíš to byla tvá pětikoruna
vypadá jako přeražená závora mezi republikami
vypadá jako růžová pěnkava zpívající song od Matušky
vypadá jako čajové poupě nachového tulipánu rozkvetlého na
sousední jabloni
vypadá jako trakař na uhlí používaný v uranových dolech
vypadá jako temná zřícenina strašidelného hradu s pavučinami od modrých krys
vypadá jako hymna státu který vyhlásilo v hospodě U Fleků
dvanáct
opilých zedníků padajících z lešení
vypadá jako ten ale vypadá …
*
10. kapitola
Celou noc jsem prospal
11. kapitola
11. 11. mám svátek
12. kapitola
Lásko? Jsi tu jsi tu se mnou?
Lásko? Líbal bych Tvé líce loudící polibek na láhvi loňského
mléka lísající se k Tobě proč si mě všímáš tak velmi málo?
Není nejlepší když slyším jak Ti šťastní vybranci zamilovaně
šeptají texty reklam
když se na ně usmíváš rtěnkou v barvě rozmačkaných
jablek
Jsem smutný a hledím k Tobě
v dál
*
Vidím kulaté stíny dešťů letící po řece
a černé racky tesající sněhové sochy z pískovce
vidím rudé kanárky přivázané k bidélku jak mají ve svém zobáku
sevřenu sladkou pampelišku se stejně rudými květy
vidím žlutou oblohu na které plují růžová mračna a v zástupu
za nimi modrá oblaka jež
proudí směrem k severu
vidím rozkvetlé divadlo a sluníčko kostkaté
jak saje ž1utý med z děravých okvětních pohárků
černého břečťanu
Kam poletíš?
Do pekla...
Vidím mouchu s mouchou v oku která nevěřícně mrká a tápe po světle
vidím papírové lodě s řidičem v modré čepici
kterému se u pasu houpou zrezlé kleštičky na lístky
vidím vytřeštěné oči Tvých milenců jak v parku
zobou z krmítek padlý jíl
vidím ulámané ruce modrých andělů držících Karlův most
vidím uhrančivé oči rozvětvených kosatců z nichž kosi pijí kosí
nektar
vidím trnité slunečnice zavrtávající své složité květy do
kupy kompostu
vidím přepůlené žížaly hrající čáru o jednotlivé články
vidím struhadlo na mrkev a jahody zabalené ve špinavém hadru
z něhož crčí krev nešikovné kuchařky jež si uřízla nohu
vidím rozbité zahradní stoly na nichž jsou přilepeny falešné
karty od mariáše umazané od prstů kuřáků a zapálených kadidel
vidím rozlepenou knihu v hořícím seníku které chybí strana 1284
jak pomalu ztrácí svou bílou barvu a samu sebe
vidím jak básníci v1áčeli kovadliny do kopců aby je mohli
shodit do bezedného lesa kterému se vždy jen zčeří hladina
a vyskočí třpytivé srnky
Vidím? Vidím vidím já vidím!
A hlavně Tebe Lásko
*
13. kapitola
Papírový ježek kypří zahrádku skleněný trpaslík padá
střepy se zabodávají do stromů a ty pláčou shazují listí a třesou
svými větvemi přivázanými ke kmeni
jejich zelené plody hnijí a rozzuřený zahrádkář pílí pilou piliny
strom se kácí padá
ubohý krtek jenž se neuhnul
Po poledni vysvitlo zlaté slunce a probudilo svou duhou pomačkaný karaftát
který jsem Ti přinesl Nádherná vůně se line mým srdcem rozpukaným
od věčných zklamání a Tvých odmítnutí opět probouzí mé
rozpolcené city
Nejsi doma
14. kapitola
Studánka zrození pramínek citů stružka poznání
potůček lásky řeka zklamání vodopád tužeb peřeje zrad
moře hříchů oceán doteků opar milenců déšť a smrt
Člověk je Lásko jenom částečka vody s mastnou skvrnou od
oleje
a zrníčko saharského zářícího písku
Nemám rád horko bez vody a stínu stromů a zpěvu křišťálových kolibříků
diamantových supů a hodných šakalů
Lásko miluj mě!
Alberte jaká je rovnice lásky? Láska se rovná c×m2
Láska je r e l a t i v n í!
A fyzik praví ICH LIEBE!
15 - 24 kapitola
Už nevím co psát
25 kapitola
Jsem sám ve svém bytě dívám se na stokrát slepovaný rámeček s
Tvou fotografií a vzpomínám a myslím a pláču po Tobě
Tvé kráse nelidské rouhající se snad zděděné
od samotného Ďábla
Boha krásy smíchu
lži a hříchu
Že mě nemáš ráda?
A že jo
Už nebudu hořekovat
Hladím Tvou fotku jež dávno ztratila
své barvy a tvar
A básník praví ŠKODA TEN MALINKATÝ KEŘÍK TAM DOLE KVETL TÁÁK. NÁDHERNĚ! ...
26. kapitola
Dnes jsem Tě viděl z jedoucího autobusu
šla jsi s a m a Lásko
co se to s Tebou stalo?
Musím
27. kapitola
Lásko!!! lidé dobří lidé se otáčejí zastavují a zvědavě sledují
terč mého výkřiku
Zamávala jsi a usmála ses /!/
hernajs co se děje?
Byla jsi tak blízko a přece jsem se k Tobě přes ulici nedostal
Co se děje?
Autobusy přetnuly štěstí
Zítra
28. kapitola
Nemám rád tmu a noci
noci a tmu bez Tebe
co děláš nyní má pošramocená Lásko s hlavou obalenou ve fáči
obvazu a obinadle?
Jsi doma?
Brodím se k tobě zkalenou nocí
Plavu k Tobě v měsíčním svitu
kéž jsi doma tolik času do úsvitu
vidím Tvůj barák Tvůj dům Tvůj hrad
zvoním na dopisní schránku
výtah zvonek harašení klíčů Ahoj AHOJ - jsi doma
letmé dotyky polibek
Lásko?
POJĎ DÁL MÁM TU TROCHU NEPOŘÁDEK
Lásko!
NO NEBOJ POJĎ DÁL
Lásko!!! Lásko!!!
Pusa a hubička a polibek vískání ve vlasech hlazení
tohle je láska Lásko /?/
Ranní rudé slunce
zobrazuje
v opuštěné žluté sídlištní louži
své
druhé já ale
vždyť jsi to vlastně Ty!
Otvírám okno a vlhký vzduch padá na Tvou
spící siluetu
otevřeš své nádherné oči
a na tváři se rozezní rozmazaný úsměv vyčkávající na polibek
29. kapitola
Miluji Tě
30. kapitola
Miluješ mě
31. kapitola
Milujeme se a milujeme se
Poslední kapitola
Byl pozdní večer už je červen je za šest hodin půlnoc
Sedím v parku na lavičce opírám se
Ty na mě sedíš Lásko
naše ruce jsou spojeny jako by srostly
prsty naše ústa i oči jsou šťastny
a naše
Doslov
Dámy a pánové, tento příběh je téměř pravda, ať umřu, jestli jsem Vám lhal. Můžete popukat nad vyprávěním prchlivého básníka, který se stal šťastným a tak snad již nebude /k radosti pobouřených školáků/ psát žádná další líčení.
Kéž vydrží jeho štěstí!
Sbohem slečny a mládenci, mužové i ženštiny, dámy a pánové, sbohem šťastní milenci, Hynku, Jarmilo, Viléme! ...
(Konečně, Konec/?/)
Žádné komentáře:
Okomentovat