***
Budeš se možná trochu tvářit
z očí budeš házet smrt a plameny
a smrt
a dálky zazvoněj večerem před tmou
schovám se v popelnici
vplecháči
připíchnu rezavým hřebíkem tvojí fotku
budeš se možná trochu tvářit
nad tim obrázkem
starejma novinama
kostma v igelitových pytlech
a zlatým ovocem
Budeš se možná trochu tvářit
nebude mi to moc platný
***
Kolem toho chlápka obíhala smrt a
měděná ruda
trvalo to dlouho
slunce oběhlo cestu
já svoje místa
v podchodech a mostech
jedli jsme krvavý křídla
muzika hrála moc rychle
žít znamenalo mít hlad
mít hlad
bejt had
a žízeň
a trochu maštěnýho sněhu
kolem toho chlápka obíhali motýli
nevšímal si toho
***
Občas se o nich něco dočtu
v novinách
v písku mezi chodníkama
v křiku tekoucího asfaltu
v jeskyních
žije se mi hezky
plácám barvy
po plátnech ptácích svejch tvářích
já vím je to trochu šílený
politý a umlácený
ale je to moje teplo
a proto mě to baví
***
Přišlo a odešlo podivný období
piju kafe
ležím ve vaně
mám na sobě
peřiny a kočku
ona vrní a je šťastná
mně je blbě
hlava se hroutí na polštář
svazuju je oba vlasama
sem svázanej
měl bych se rozvázat
splnit svý sliby
nebo tak něco
ale piju to kafe
je mi z něj černo
zapaluju noviny
kofein a cukr
zčeřelá hladina
oči a třásně
***
V ulici v listí
v domě z kůže
lítaj šedý ptáci
mazlivý jako heroin
všechno cení zuby
nebe cení zuby
vytahuje jazyk
vypadá jako ještěrka
a had
něco z něj prší
je to déšť
a trochu krve
***
Hej Šumařskej Králi
žebravej Čase z zhasnutýho slunce
mlátíš se mezi plotama
koušou tě psi
otrháváš dveřní kliky
červený tváře
tečou silnicema
najdu tě říznutýho ve větvích
tvý křídla budou děsně zlámaný
peří politý inkoustem
nebude noc
černý a bílý klapky u piána
sklenička vražená do rtů
oheň bude sálat
příde spousta. krkavců
mají hlad
Hej Šumařskej Králi
já pudu s nima
***
Napsat
něco krásnýho
senzační funebráckej chór
v koutku nebe se šklebí mrak
pít to jako slepec
pak uvidět šílený věci
děsnej vizionář
pročítat se oblakama
projíždět psí pelechy
přemejšlet a vymačkávat
smát se
na daný znamení
opustit křižovatku
sedum ráno
sesunout se ke kamnům
vypadáš jako rakev a spánek
díky díky díky
byla to velká láska
uteču si
zapálim si cigáro
ta můra
bude mý tajemství
***
Vznikla tam kde bylo světlo
odtáhla se od polštáře
křičela v díře podzemních drah
táhla svojí dýlku
po duších drátů
bílý ruce
kolem mý hlavy
metrová láska
z pavučin
a šupiny
křičící podnik
v polívce
tma
beze slov
***
Někdy
zůstanu sám
v nahý koupelně
nepůjdu spát
v tobě lítaj psi
psi a šakali a kočky
tvý sny budou asi stejný
možná si nakreslim ocelí vrásky
třeba nás to rozesměje
***
„Hej, brachoni, byl to ten prodavač igelitovejch tašek se spoustou haraburdí a zrezlýma houslovýma klíčema, co nepatřej žádnýmu zámku, nebo ta holka s pokreslenejma očima s plátkama řas v květináčích?!?“ Ptal jsem se.
„Hej, choponi, nevím vůbec,“ odvětil a přistál nosem v konvalinách.
Ten už měl svý, tak nevím, jestli se dnes chystal odletět dál.
Vypadat tak senzačně
s tvejma šminkama v kapse mít
zlatý plíšky opírat se
o roh toho blyštivýho baráku
smát se pampeliškám i těm jejím
i jejím očím
přivírá je
zívá
v koutku dohasíná fragment náročnejch
nocí
vzdechů
a pár slz z kterýchs mu uvařila čaj
papírek z cigarety
papírek s drogou
Oblizuju tvoje rty zničený
kouřem cos plivala na měsíc
byli jste nahá skládačka
s opilovanejma ušima
nevím co mám říkat
lepší je mlčet
a víc míň náročný
Dáš si ještě se mnou
to tvý půlnoční kafe?
***
Tvý zklamání
bude silný
nelákaj mě ty smrťácký tlachy
znám tyhle agresivní týpky
voni nejsou zlý
nežerou vlastní psi
sem ňákej zvadlej
je mi ňák divně
něco padá
a já taky letim dolu
možná mě to deformuje
nebo jednoduše přimáčkne jazykem
třeba to bude moje místo
moje město
tenhle vlak mi byl taky někdo dlužnej
leze trochou sněhu
jak nechutný myšlenky
pořád se to strašně rychle točí
nikde nebejt moc dlouho
nijak se neválet ve vlastní smrti
moc se to točí
o to se postará někdo jinej
***
Se den k sobě slepil
sme se drželi za ruce
stejně jako svět nás
byl dost
velkej hustej a oteklej
jak pohozená ryba
se lidi dusili
házeli po nás chlad miláčku
a kamení
***
Dlouhej uragán
půjdem se projít
spadne nůž a jinovatka
nikdo ti neuvěří
půjdu se projít
kvůli tomuhle umírali orli víš
kdy je dobrý vstát a jít
rozeběhnout se
mě jednou zničej tyhle nárazy
malý obzory nízký nebe
držej ho tvý řasy a ramena
hvězdy tě pálej
vítr fičí
křičí
pořádně proti zdi
nikdy se konce nedopíšu
***
Seděla móc dlouho
na tý řece
kalilo se tam spousta ryb
se převalovaly z východu na západ
byla hysterická
se šíleně smála
její vlasy cuchaly hejna racků
řvali jako ona
rozkoš jim utrhávala ruce a peří
maso se pálilo
koukni na ty ptáci
co spadli mezi řádky
válka je všechno když vstaneš
o tomhle mluvit nechci
***
Dávno mě někdo podved
vobčas mi z toho někdy hrábne
nemusíš chodit kanálama abys ji našel
žádnej vítr
mi nesmí brát tvý vlasy
je v tom spousta paradoxů pomatenejch
slovíček a horkých dlaní
občas ty kecy
Pusť mě na svý místo kašpare …
zná to z filmů
kondorskej šlágr
hymna mrchožroutů
dneska už se z toho neposeru
jsem o moc chytřejší a odolnější
roky přibyly s dírama na slunci a játrech
vydržim v jeskyních o mnoho dýl
svý listy maskuju jizvama
párkrát mě málem sesbírali
dávno mě nikdo podved
tvý mraky to vůbec nezměnilo
***
Hodili sem zimu
zase hniju
pozoruju svý ruce
nohy tělo a oči
za chvilku se to sesune
stačí dotyk ledu a kopretin
pláč listí mě nevysvobodí
sem zakletej
sem strašlivě zak1etej
něco jako tisíc sněhuláků
je v tom hrozně bolesti
jakejkoli výkřik trhá lavinu
nikdy tě asi nenajdu
nikdo se z toho nevyhrabe
***
Noc začla zvracet dřív
vyhazovala ze sebe hvězdy
vyrovnat se s tim není těžký
sluneční brách se tomu někdy směje
grázlové se krčej ve tmě u popelnic
jejich nože a břitvy sou zasviněný rezem a krví
krčej se a kolem běhaj hyeny a vlci
v zubech vláčej vzteklinu a nehty
řetězy chřástaly
je jich tu jak hadů
měsíc našel začátek svý cesty
musí na to koukat
sem do toho sletěl
spadnul jsem
jdu spát
***
Spousta legend táhne k jihu
se to houfuje a ničí brouky
jak praštěný vlaštofky
se to miluje za běhu
to mění směr
jak vochlastanej měsíc
rudej a spocenej
jeho ruce sou někdy nechutný
dementní hovnivál
vychutnávat pocit z těch věcí
našel si svojí lavičku
stejně to nepomohlo
dál budeš zkoušet milování
dál budeš šálit ptáky
dál budeš jezdit na divokejch mracích
dál budeš děsnej hajzl
tvý ruce sou hrozně divoký
chtěl by ses s ní milovat až do konce ty vole
Žádné komentáře:
Okomentovat